Měření hluku na pracovišti: proč nestačí změřit decibely

Měření hluku na pracovišti není jen odečet hodnoty ze zvukoměru. Pro správné posouzení je nutné zohlednit skutečné pracovní činnosti, délku expozice, proměnlivost směny, používané technologie i případný výskyt impulsního hluku. Nová ČSN EN ISO 9612 klade větší důraz na plánování a reprezentativnost měření.

Nová norma nemění hygienické limity, ale zpřesňuje způsob měření

Vydání nové ČSN EN ISO 9612 nepřineslo nové hygienické limity hluku na pracovišti. Ty jsou i nadále stanoveny právními předpisy v oblasti ochrany zdraví při práci.

Nová norma však zpřesňuje metodiku, podle které se určuje skutečná expozice zaměstnance hluku. Důraz je kladen zejména na analýzu pracovních činností, správnou volbu měřicí strategie, reprezentativnost výsledků a vyhodnocení nejistoty měření.

Cílem není pouze zjistit, jak hlučné je konkrétní místo ve výrobní hale. Důležité je určit, jakému hluku je zaměstnanec během své práce skutečně vystaven.

Hluk stroje není automaticky expozicí zaměstnance

Naměřit hladinu hluku v blízkosti konkrétního stroje může být užitečné jako orientační informace. Samotný údaj ale nemusí odpovědět na otázku, jaká je skutečná expozice zaměstnance za pracovní směnu.

Zaměstnanec se během dne často pohybuje mezi různými pracovišti, střídá jednotlivé činnosti, obsluhuje více zařízení nebo část směny vykonává mimo hlavní hlučný prostor.

Rozhodující proto není jen okamžitá hladina hluku v jednom místě, ale zejména:

• jaké pracovní činnosti zaměstnanec vykonává,
• jak dlouho se jednotlivým činnostem věnuje,
• kde se při práci pohybuje,
• jaké zdroje hluku působí současně,
• zda se hlučnost během směny výrazně mění,
• zda se při práci objevují rázy, údery nebo jiné krátkodobé špičkové hluky.

Měření začíná analýzou skutečné práce

Před vlastním měřením je nutné porozumět tomu, jak práce na daném pracovišti skutečně probíhá.

Při přípravě měření se proto sleduje zejména pracovní režim, délka směny, jednotlivé pracovní úkony, používané stroje a nástroje, počet zaměstnanců, proměnlivost výroby i případné odlišnosti mezi směnami.

Důležité je také určit, zda mají zaměstnanci obdobnou pracovní náplň a lze je posuzovat jako skupinu se srovnatelnou expozicí, nebo zda je nutné hodnotit jednotlivé činnosti či konkrétní pracovníky samostatně.

Bez těchto informací může být i technicky správně provedené měření málo vypovídající.

Každé pracoviště vyžaduje jiný přístup

ČSN EN ISO 9612 umožňuje volit měřicí strategii podle charakteru práce a dostupných informací o pracovním režimu.

V praxi může být vhodné například:

• měřit jednotlivé pracovní činnosti a následně je vztáhnout k pracovní směně,
• hodnotit zaměstnance se srovnatelnou pracovní náplní jako homogenní skupinu,
• provést celodenní měření u proměnlivých nebo obtížně předvídatelných činností.

Volba postupu musí odpovídat skutečnému provozu. Jiný přístup je vhodný například pro stabilní obsluhu jednoho zařízení, jiný pro údržbáře pohybujícího se po výrobním areálu a jiný pro pracovníka, jehož činnosti se během směny výrazně mění.

Měření musí zachytit běžný provoz

Výsledek měření má smysl pouze tehdy, pokud odpovídá běžnému pracovnímu režimu.

Při plánování je proto vhodné zohlednit například skutečné výrobní zatížení, provoz všech obvyklých zařízení, počet pracovníků na směně, používané pracovní postupy i případné odlišnosti mezi ranní, odpolední nebo noční směnou.

Měření provedené při odstávce části technologie, při mimořádně nízkém výkonu výroby nebo během nestandardní pracovní činnosti nemusí vystihnout skutečnou expozici zaměstnanců.

Pokud se pracovní podmínky mezi jednotlivými dny významně liší, je nutné tuto proměnlivost při plánování a vyhodnocení měření zohlednit.

Nejde jen o dlouhodobý průměr

Vedle dlouhodobé expozice může být důležité posoudit také výskyt významných špičkových hladin akustického tlaku.

Týká se to zejména provozů, kde vznikají rázy, údery, pády materiálu, lisování, stříhání, odfuky stlačeného vzduchu, práce s pneumatickým nářadím nebo jiné krátkodobé hlučné děje.

Tyto situace nemusí být dostatečně popsány pouze průměrnou hodnotou hluku za směnu. Je proto vhodné je identifikovat už při přípravě měření a zvolit postup, který odpovídá skutečnému charakteru hluku na pracovišti.

Kdy je vhodné měření hluku znovu prověřit?

Nové nebo opakované měření hluku má smysl zejména tehdy, když:

• došlo ke změně technologie, strojního vybavení nebo uspořádání pracoviště,
• změnil se rozsah výroby, pracovní režim nebo počet zaměstnanců,
• zaměstnanci začali vykonávat nové nebo odlišné pracovní činnosti,
• byly instalovány nové ventilátory, kompresory, odsávání, lisy nebo jiné zdroje hluku,
• došlo ke změně pracovních směn nebo délky expozice,
• stávající výsledky již neodpovídají současnému provozu,
• je nutné aktualizovat podklady pro hodnocení pracovních podmínek nebo kategorizaci prací.

Výsledkem není jen údaj v decibelech

Správně naplánované měření poskytuje podklad pro posouzení expozice zaměstnanců hluku v souvislosti s jejich skutečnou pracovní činností.

Výsledky mohou sloužit například jako podklad pro hodnocení pracovních podmínek, kategorizaci prací, vyhodnocení rizik, návrh technických nebo organizačních opatření a ověření změn po úpravě technologie.

Protokol by měl vždy jasně popsat, koho a jaké pracovní činnosti měření reprezentuje, za jakých provozních podmínek bylo provedeno a jak byla vyhodnocena nejistota výsledku.

Měření hluku v pracovním prostředí v INECO průmyslová ekologie

Zkušební laboratoř INECO průmyslová ekologie provádí akreditované měření hluku v pracovním prostředí podle aktuálních normativních požadavků.

Před měřením s Vámi projdeme pracovní činnosti, provozní režim, zdroje hluku i vhodný rozsah zakázky. Cílem je, aby výsledek odpovídal skutečným podmínkám na pracovišti, nikoli pouze náhodnému okamžiku během směny.

Zdroje a související informace

• ČSN EN ISO 9612 – Akustika – Určení expozice hluku na pracovišti.
• Nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací.
• Vyhláška č. 432/2003 Sb., o podmínkách zařazování prací do kategorií.